2. část roku jednou větou…

17.8.2014

Ani se mi nechce věřit, že po dvou měsících od posledního příspěvku píši další, druhý v tomto roce, vypadá to, že se asi překonávám…

Pokračujeme tam, kde jsme skončili, u rytmusu v našem žití, Martínek má již opravdu jasno, maminka, tatínek, žádný strejda Mariánek fousatej ani teta Hanička…maminka a tatínek, rychle jsme se do této role vžili, abychom v zápětí zjistili, že se musíme učit, neustále učit, otevírat mysl a duši, jinak nepochopíme, snažíme se chápat, tápat, hledat, myslet, ale někdy od času poslechnout srdce není od věci, vede nás, intuice tu a tam pošťouchne a probudí nás, pracuji stále v kanceláři a kavárnách, už si nečmárám na zeď, nebyl jsem schopen koupit další křídy, nevadí, čmárám si v duchu, sleduji tah, prosedím na zadku 12 hodin denně, tolik hodin pracuji, 5 dnů v týdnu, čivavák Pů pracuje se mnou, tedy on 12 hodin denně spí, chtěli jsme ho tak, povaleč, konečně jsem se dostal na Dribble, to to trvalo, hledal jsem neustále pozvánky, ale ono stačilo zvolit jinou cestu, tu kterou jsem necelý rok považoval za nesmyslnou, opět jsem se naučil vidět jinak, v souvislosti s tím, jsem poslal pár emailů na nabídky do Silicon Valley, tím jsem otevřel otázku stěhování v naší rodině, dlouho jsme toto téma diskutovali, abychom zjistili, že se můžeme mít rádi kdekoli…přestěhujeme se?

san-francisco

 

cítím, že jednou ano, místo není neměnné, přátelství máme s manželkou mezi sebou pevné, nebylo dokonalejšího přítele a partnera v životě, bylo přátel mnoho jiných, některých opravdu jedinečných, ale jedinečný se posunul na jinou cestu, zprvu pevná pouta se uvolní, docela, však zůstalo to ono, kterým je účel a podstata, vše se děje jak má míním si, proto spojuji další spojený bod, již nehledám jeho význam, najdu jej brzy, v kontextu s dalšími body, vždyť už to znám, jen jsem to na chvilku vypustil z hlavy, setkal jsem se s Tomášem Hajzlerem, povídali jsme si, spíše o mne, otevřel jsem si mysl o mnohem více, našel s manželkou společnou cestu do budoucí práce, Martínka zamýšlíme učit doma a učit se tak ještě více, domácí model školy je opravdu funkční a přináší kýžené výsledky, říkají statistiky, já říkám, že neexistuje ideální model čehokoli, existují jen cesty, některé vedou do nikam, jiné do někam, Martínkův stav se rapidně zlepšil, nalezl jsem způsob jak pečovat o jeho kůžičku na hlavě, je to tak jednoduché, mnohozí hledají metody, postupy složené, ale jednoduchost má opět přednost, naučil jsem se Martínka vnímat jako plnohodnotného člena domácnosti, díky své skvělé manželce jsem pochopil, je užasná maminka, zvládá to vše neuvěřitelným způsobem, občas ji to vyčerpá, ale koho ne…obdivuji ji čím dál tím více, abych mohl pochopit, věnuji každé uterý celý den Martínkovi a péči o něj, otevírá mi to oči a je to full time job, mluvíme s Martínkem otevřeně o všem, o jeho nemoci, o jeho osvojení, tím odstraňujeme zdi, které mohou růst později, nic není tabu a nemůže překvapit ani ublížit, mnozí osvojitelé mají problém přijmout minulosti svých dětí, ale patří k nim, nemůžeme škrtnout necelé tři roky života našeho malého muže, byl kladenskou figurkou, nyní je příbramskou, říká, že za námi přišel do Pcíbami, ano Pcíbami, strhuje každého kolem, komunikuje, neodvrací tvář, učím se od něj respektu, občas se snažím vidět jeho očima, nemůžu být jím, pokud neprožívám jeho život, má kůže netrpí jako jeho, mé oči netrpí jako jeho, ovšem naše srdce plesají, dává to neuvěřitelně znát, vychováváme hravě, tu a tam přísně, vychováváme především sebe, objevujeme chyby, řešíme, přiznáváme, žijeme, kontaktovala mne francouzská studentka designu, chtěla by u mne stážovat prý pro můj příběh a vhled, stejně tak mne pro samé kontaktoval Roman, pokud se domluvíme, mám před sebou další zajímavý projekt, koupil jsem od Filipa Český Mac, vytvořil novou vizi, obsah a design celého projektu, brzy jej znovu uvedu, je to taková malá nostalgie do roků minulých, udělal jsem pár cvaků v iStyle, dokončil design svého projektu, rozložil ještě více riziko, vydělal balík na Graphicriver, nakreslil asi tři vektory, ze stovky, kterou jsem zamýšlel, stal jsem se skorofrutariánem, manželka plnohodnotným, rád zkouším nové, zejména když to nové je skvělé, už se necpu sladkými dorty, ale ovocem, je mi dobře, velmi dobře, neboť i vím, že život má cenu, před léty jsem mohl být v nebi, ale vyléčil jsem se ze chmur a objevil dalších pár šedých vlasů…moudřím snad?

Share This

Vydávám velké malé události...fakt

Víte, moc toho nenapíšu, proto je každý nový příspěvek velkou malou událostí.

Abyste ji neprošvihli, nechte se informovat o novém čtení ihned po vydání.

Nebojte, otravnou reklamu Vám zasílat nehodlám...

Tak, a nyní stačí čekat na tu správnou chvíli...no, někdy to potrvá...