Novinky

Barcelona jednou větou

Pracovní setkání v Barceloně se neodmítá, odlétám tedy na 3 dny do slunného města, letím, miluji létání, na letišti obědvám za nekřesťanské peníze, tedy pokud voda a salát za 500CZK je oběd, sedím v letadle, vidím sníh na horách, vídím přímořskou Marseille pěkně ze vzduchu s hromadou lodí na vodě, vystoupím z letadla, skočím do autobusu, vystoupím v centru, nasaji vlhký voňavý mořský vzduch, setkávám se s klientem, ubytuji se, jdu se aklimatizovat do města, projdu La Rambla, drogy nekupuji, koupím raději zmrzlinu jako hrom, mrknu na tržiště, voní úžasně, v přístavu objednám svůj první Udon, zamiluji se do Udonu, projdu přístav, nekupuji největší značky na ručníkách na zemi, jdu si zasportovat na kole…na elektrokole, takže zase tolik nesportuji, nacpu se další zmrzlinou, mrknu na katedrálu, nějaká paní se tam točí v kruhu, je mi za ní divně, jdu na pokoj, spím, dobře spím, stýská se mi po rodině…

…druhý den pracujeme, celý den ve Federal Café, snídám, objedvám, končíme práci, jdeme k moři, vyvalím břicho na pláž, jdu do moře, udělám 5 temp, do obličeje mi šplouchne ohromná vlná, napiju se té vlny, fuj – je to slané, topím se pár vteřin, otřepu se z toho, plavu dále, jsem fakt daleko od břehu, bolí mne ruce, odpočívám na vodě, pak se omylem dotknu dna…ouu, já tu stačím, běžím na břeh, lehám do písku, odmítám plážové nákupy pitomin, chvíli se sluním, pak se spálím, hodím na sebe oblečení, jdeme do města, dám sprchu, jdeme na večeři, nesnáším kozí sýr, objednám si kozí sýr s grilovaným melounem, chutná to skvěle, ale jíst kozí sýry zase nebudu, koupím si na spaní pár piv, vypiju je, usínám, stýská se mi víc a víc, v noci rozbiju láhev, uklidím bordel, usnu, ráno se teším domů, dáme snídani, jedu autobusem na letiště, tedy až druhým, e-ticket mi nechtějí vzít, dohadovat se s nimi nebudu, kupuji nový lístek, sedám do busu, přede mnou slečna na mobilu hraje nějakou pitomou hru s pokémonem, na letišti se mi rozpadne taška, jdu si koupit nový batoh, přeložím si věci, kam se starým batohem…
…kam asi, no do koše přeci, jdu pak na toaletu, tam mi dochází jaký jsem idiot, taška v koši na letišti není uplně super odpadek, ale spíše problém, letiště je plné policistů a vojáků se samopaly, citím se bezpečně do té doby než udělám tu kravinu, snad si nebudou myslet, že jsem jeden z těch fanatických pitomců, nemyslí si to, ale modlím se, aby si to nerozmysleli, čekám na check-in, odbavím se, sednu do letadla, vedle mne si sedá Roman z Moskvy, pod sedadlo si dává lahev koňaku, během letu ji otevírá, než dosedneme v Praze má půl láhve pryč, je s ním, ale legrace, po 10 minutách letu objednávám ze šesté řady nějaké jídlo, bagety došly, dávám si tedy chipsy a pivo, Roman projeví lítost a rozdělí se se mnou o své jídlo, je to opravdový kamarád, v duchu si říkám, ať už ten vůl raději nechlastá…chlastá dál, ale už vidím Temelín, přistáváme v Praze…
…je tak dobře mít se kam vracet a za kým se vracet, vítám se s rodinou, dáme večeři, jedeme domů…jsem rád, že jsem doma…pak zjišťuji, že jsem zaspal Pokémonovou mánii.

marian.kadlec@icloud.com

Vydávám velké malé události...fakt

Víte, moc toho nenapíšu, proto je každý nový příspěvek velkou malou událostí.

Abyste ji neprošvihli, nechte se informovat o novém čtení ihned po vydání.

Nebojte, otravnou reklamu Vám zasílat nehodlám...

Tak, a nyní stačí čekat na tu správnou chvíli...no, někdy to potrvá...