Category

Novinky

Sedmnáctý rok jednou větou

By | Novinky

Přátelé, tak jsem to dokázal. Nenapsal jsem ani řádku více jak rok …

Na jednu stranu se zvyšuje hodnota každého takového příběhu, na tu druhou … mne to ohromně štve.

Abych nemusel moc koumat o čem sepsat další povídání, pomohu si nadhledem na celý poslední rok v jedné větě. Začal jsem psát hned po cestě na dnešní schůzku. Asi to rozkouskuji jako vždy a budu psát tu jednu větu více jak týden (nakonec z toho jsou tři).

Sedmnáctý rok jednou větou

Před sedmnáctým rokem odpočívám při Vánoční dovolené, končí tím poměrně náročný rok, po kterém si tak nějak oddychuji a zkouším hledat nové nastavení, zase se vracím k focení, sestavím si doma malý ateliér, vycvaknu pár snímků s jídlem, opět se poměrně dobře prodávají, hledám klid v zimním lese, chodím se procházet, pochovám babičku, tak nějak si uvědomuji jak stárnu já, jak stárnou rodiče, tak nějak vzpomínám na dětství, s Filipem a Tomášem připravujeme novou podobu Mladého Kokosu, ochutnávám pár kokosových novinek, začínáme chodit s manželkou na štrooodl, aby jsme na třetí už nešli, po novém roce, s Martinem sestavujeme jednostránkový web 3 měsíce, je to zábava, v sedmnáctém roce měníme bydliště, jsem už zvyklý na to, že mne může kdykoli a cokoli potkat a pokusit se rozhodit, nevadí, stěhujeme se do rodinného domu na ves, bojujeme s tím poměrně dlouho, aby to bylo k rozumnému bydlení je nutná hromada práce, abych mohl udělat hromadu práce musím mít hromadu času, nemám … zvykáme si, ale také se radujeme, máme zahradu, stavíme nový plot, vysedáváme na zahradě, chodíme do lesa, pečeme buřty, pořádáme pár přátelských setkání, pouštím se do rekonstrukce, měním bydlení k lepšímu, začínáme v něm být šťastní, Martínek je šťastný, uživá si život jak nikdy před tím, obsloužil jsem pár zajímavých projektů, opět se několikrát spálil, ale chmury jsem si po čase vyléčil, projekt www.ichtyoza.cz se nám mění pod rukama, Maruška natočí virální video a jsme najednou v televizi, novinách, rádiu, podaří se nám nashromáždit neskutečné prostředky, které putují již k ne 13 dětem, ale celkem 32, doma nám v tom všem vybuchuje krémová bomba, na schodišti krabice, na chodbě krabice, v koupelně krabice, v kuchyni krabice, v Martínkově pokoji krabice, krabice kam se podíváš, ale baví nás to, vyčerpává nás to, naplňuje nás to, manželka se stává druhou ženou v regionu, poznáváme skrze to hromadu nových a inspirativních lidí, jsem pyšný na to, co manželka dělá, Martínek v létě slaví 6. narozeniny, přeje si toho tolik, že už ani nevím co si přeje, v září vyráží Martínek do 1. třídy, do domácí školy, Martínek si ji nazývá Domácí Laboratoř, ohromně ho to rozvíjí, v listopadu už čte a píše krátké věty …

… Martínek je radost, Martínek roste, argumentuje, je přesně jako my, je s ním legrace, někdy je na zabití, s Martínkem jdeme na Duši K o domácím vzdělávání, trochu se bojíme, že se Martínek pustí do diskuse, nakonec se pustí do dlouhé diskuse …

… Jaroslav Dušek na Martínka vzpomíná hned druhý den …

… i když každý den obviduji manželku jak se může tomu malému inženýrovi plně věnovat vidíme, že to má smysl, Martínek je otevřený, komunikativní, kam přijde, tam se nebojí mluvit, zajímá se, blíží se Vánoce, já se těším na odpočinek, těším se na klid, chci jen tak prostě být, buďte i Vy …

Jak se neposrat na volné noze

By | Novinky

Tenhle díl bude sprostý až běda, bude plný nevhodných slov a pokud je nemáte rádi, vezměte nohy na ramena.

Mám za sebou šílený rok – rok plný zkušeností na volné noze – zkušeností, které mne málem stály zdraví, život a část finančních úspor. Píše se kapitola: „Rok další: není vůbec složité to posrat.“

Název příspěvku jsem pojal pomerně pragmaticky. Jsem už pragmatik až běda – nyní už opravdu.

Po roce šílených zkušeností na velkých projektech dnes mohu vypíchnout pár rad, které se mohou některému z naivních začínajících podnikatelů hodit. Stojíte-li před rozhodnutím, zda jít do velkého neznámého projektu zapřemýšlejte zda následující body není vhodné aplikovat (možná vám tím zachráním prdel, manželství, život, podnikání či budoucnost):

  • nikdy si nenechte vsugerovat názor ostatních, mějte vlatní úsudek, který si chraňte
  • nikdy nevstupujde do velkého projektu s horkou hlavou, poserete to na začátku a na konci to bude ještě více grandióznější průser- fakt!
  • nedělejte víc než musíte z hlediska smluvního vztahu – myslíte si, že tím budujete vztah s klientem? leda prd, dáváte najevo, že neumíte říci ne a to vás brzy dožene – klient si pak na vaši ochotu nevzpomene
  • zasmluvněte se adekvátně vůči projektu, tzn. nikdy si nesestavujte smlouvu sami, dojděte k právníkovi, který vám ji pomůže sestavit a zároveň vás bude varovat před idiocismem
  • ideálně nepřebírejte odpovědnost za ostatní dodavatele – tohle fakt ne – až bude váš programátor vykazovat známky lenosti před klientem stojíte jen vy, až bude váš dodavatel meškat, před klientem stojíte jen vy a tak dále…
  • pokud vaše příjmy, úspory či úvěrové schopnosti nejsou schopny pokrýt případný průser na konci projektu nechoďte do projektu
  • nedělejte věci, které vám nevydělávají, nedělejte dobré skutky, nejezděte na služební cesty za vlastní náklady, nedělejte zadarmo na dalších klientových projektech, nebuďte debil
  • nevstupujte do projektu s optimismem – nikdy za žádných okolností – buďte podezíravý
  • pokud nejste připraveni na cokoli, raději se na to vyserte
  • mějte kolem sebe pár přátel, skutečných přátel, kteří vám jsou schopni pomoci až budete v prdeli
  • odpočívejte – budete-li pracovat 16 hodin denně za chvíli odpadnete a budete v prdeli stejně jako já – odnesete to oslabeným organismem a sníženou imunitou a to je vcelku ještě v pohodě pokud nebudete muset ke cvokařovi
  • podnikejte velké projekty jen pokud máte manželku, která je skvělá a bude tolerovat vaše kreténske nastavení, bude tolerovat když přijdete o prachy, bude tolerovat když odstavíte rodinu na druhou kolej, a na konec vás obejme a řekně, že váš miluje
  • včas se na to vše vykašlete a vzpomeňte si, že máte rodinu, manželku a dítě, pokud o ně přijdete jste v prdeli, klient pro kterého se obětujete vás pak nepohladí, nebude vás milovat, neuvaří vám večeři, nevyrazí s vámi na výlet – bude vás jen jebat
  • budujte si jistinu pro nejhorší časy, od začátku myslete na průser a jak ho řešit
  • neztrácejte čas
  • relaxujte, jezděte na kole, sportujte, věnujte se věcem, které vás naplňují, uklidnují, dělejte cokoli co není práce
  • buďte sociálně aktivní – jděte na večeři s kamarády, manželkou, rodinou
  • spoléhejte se v projektu jen na sebe a nikoho jiného a podle toho si nastavte smluvní podmínky
  • finančně a procesně buďte odpovědní klientovi jen za sebe – nejste firma, jste jedinec, kterého to může zabít
  • ti o kterých si myslíte, že vám v průseru pomůžou vám zpravidla nastaví zadnici – naopak ti, o kteřích by jste to nikdy neřekli vám pomohou
  • věřte, bojujte a nevzdávejte to nikdy

Tak vidíte – říkal jsem, že mám za sebou šílený rok. Může se zdát, že ten nejhorší. Vůbec ne! Byl to ten nejlepší rok plný těch nejhodnotnějších zkušeností, které mi pomohli se přenastavit na novou cestu, která dává setsakramenstký smysl. Po pár letech jsem opět přehodnotil priority a hodnoty. Vlastně to vše bylo k dobru.

Když budete stát před něčím velkým z čeho se vám plní kalhoty, raději si pojďme sednout a probrat to v klidu. Kontakt na mne na tomhle webu jistě najdete.

Jsou opravdu všichni UX designéři?

By | Novinky

Stále větší a větší množství designerů začalo ke svým dovednostem přidávat dvojici písmem – „UX“. Není to nic neobvyklého. Tento jev kopíruje převládající trend, protože se zvyšuje poptávka po pozici: „designer uživatelského zážitku“.

Pominu-li zneužívání tohoto dvojpísmení, docházím – při hlubším zamyšlení – ke skutečnosti, že vlastně všichni mohou být UX návrháři.

Slovy: „všichni“ mám na mysli ty všechny z nás, kteří něco připravují pro dalšího uživatele. A tím „něco“, opravdu Něco myslím – může se jednat o webové stránky, mobilní aplikace, okno, jízdní kolo, nebo dokonce lžíci. Patří sem cokoli, co má svou funkci a uživatel má zkušenosti s jejím používáním. Když přijde řeč na digitální produkty, zpravidla si lidé promíchají jablka s hruškami – uživatelské rozhraní s uživatelskými zkušenostmi.

Faktem však zůstává, že vizuální design je jen malým kolečkem v tomto stroji. Správce systému, webový vývojář, UI designer, textař nebo fotograf – ti všichni staví uživatelské zkušenosti kousek po kousku.

Správci systému jsou UX designéři, protože jsou zodpovědní za to, jak rychlé a spolehlivé jsou servery – a tím pádem celý systém. Pokud jsou vaše webové stránky nebo aplikace pomalé, nebo mají výpadek, pak můžete vytvořit uživateli tzv.:špatnou zkušenost.

Webový vývojáři jsou UX designéři, protože jsou zodpovědní za celý kód a architekturu aplikace. Kupříkladu u vyhledávacího okénka můžete ovlivnit vyhledávací mechanismus, a rozšířit tak uživateli výsledný zážitek.

UI návrháři jsou UX designéři, protože vytváří vizuální rozhraní, které komunikuje přímo s uživateli. Můžete navrhnout typografii, která je čitelná, nebo rozložení, které je čisté a organizované. Vizuální část velmi často hraje hlavní roli v celé uživatelské zkušenosti, a to je důvod, proč si většina lidí plete UI a UX problematiku.

Textaři jsou UX designéři, protože mohou vyvolat slovy emoce. Kouzelníci! Dávají myšlenkám život. Můžete nastavit zábavný tón vašeho obsahu pro pobavení uživatelů a příjemné počtení. Také můžete použít jednodušší jazyk a poskytovat více informací nebo instrukce ve stravitelné podobě.

Zákaznická podpora je také součástí UX. Můžete být snadno přístupní, rychlí, citliví a pomáhat zákazníkům řešit jejich problém. Špatná zkušenost zákaznické podpory může vrhat špatný stín na celé uživatelské zkušenosti kupříkladu s produktem.

Samozřejmě, že tento seznam by mohl a měl pokračovat dál a dál. Když se opravdu zamyslíme, můžete téměř všude (v každém projektu či službě) nalézt někoho, kdo má alespoň malý vliv na uživatelské zkušenosti. Takže tedy v podstatě téměř všichni se mohou nazývat UX návrháři a myslím, že se nebude jednat o lež.

Co je však důležité: uživatelské prostředí není funkce. Nemůžete ho dát na seznam úkolů a někdy jej zálibně odškrtnout. Je to pokračující úsilí, běh na dlouhou trať – od začátku projektu až do jeho konce (a dokonce i potom). Pojďme se všichni zapojit do poskytování Dobré zkušenosti pro naše uživatele!

Blok – Nikola Spojeetová

By | Novinky

„Neptej se. Řikali – neptej se. Ptal jsem se – ale řikali: neptej se.“
Sedíme s Marianem na kafi a probíráme projekt, na který se neskutečně těším. Marian je člověk, který… Začnu jinak.

Nerozlišuji svůj život na období před a po nákupu matrace Dormeo. Když není zbytí, otevřu láhev bez otvíráku. Málokdy třídím odpad a chodím nakupovat nenamalovná. A teď co. Vezmete kamen, vy, co co třídíte, a rozbijete mi okno? Ne. Protože to nevíte. Tedy – za normálních okolností to nefunguje tak, že se potkáme na ulici a proběhne dialog typu: Ahoj, tak co pořád děláš? Hele, dobrý, netřídím odpad. Proběhne dialog typu: Ty bláho, ahoj… no jsi nějaká bledá. Ale je hic, viď.

Řeči typu Aby řeč nestála, ty jsou k nezaplacení, nikdo by je nekupoval dobrovolně. My jsme o level výš – my si je, potlesk, dáváme zadara. Hodnotíme se, abychom měli co říct, bez ohledu na to, jaký dopad bude mít to, co jsme řekli. I na mě to fungovalo – ahoj, prosim Tě, potkala jsem Ivetu, prej jsem bledá, zdá se Ti to taky? / Nikolko, řecká krev se nám do genu zamíchala velmi málo, směje se vždycky maminka, babička byla Polka, Ty nikdy nebudeš vpadat jako socha z ebenu. / Aha. To fakt musíme mít po ruce vždycky někoho, komu řekneme, co nám kdo řekl, aby nás uklidnil, že to jen řekl? Vůbec ne. Ale manipulace okolí nás k tomu tlačí.

Už Lotrando, který pronesl úvodní citát, byl vedený k tomu se zbytečně neptat. Ono byste se totiž mohli lecos dozvědět…
Jak stárnu, bývá mi více jedno – je mi jedno kdo kde a s kým, protože pokud to není jedno tomu druhému, tak mi to řekne sám, a nebo taky ne, a má na to právo. Je mi jedno, jestli to vím. A když to vím, nehodnotím. I když se někdy plácám v nejistotě jako moucha v gulášovce, vím, že vše, co potřebuji, to mám. A vše, co chci, pro mě není potřebné. Třeba nedávno jsem si objednala diář, na jehož první straně je motto Live more, Stress less – nepotřebovala jsem ho, ale potřebovala jsem číst, co je na něm – proto ke mně přišel. Kdo mi má co říct, ten ke mně přichází. Jenže my míjíme špičkové hovězí a zajímá nás omáčka. Je to dostatečně reprezentativní? Je to dost vidět? Mařena má Chanel rouge!

Marian mě motivuje k práci, ale zůstáváme lidmi.

Jemu je buřt, jestli přijdu nalíčená nebo v keckách – my spolu tvoříme – my všichni ve spojeetu tvoříme – žijeme víc a míň se stresujeme – protože ze zážitků čerpáme zkušenosti, a jakmile se začneme bát, strach nás ochromí, a to on nemá dělat, ten je dobrý k tomu, aby nabudil a motivoval, ale ne paralyzoval. Děláme chyby – ale také s nimi počítáme. Víme, že nejsme dokonalí – ale snažíme se každý projekt dělat tak, aby byl pochopen, vnímán, aby žil.

Jsem kozoroh a jsem detailistka. Až se mě na ulici zeptáte, jak se mám, vystavujete se riziku, že začnu odpovídat na zdánlivě řečnické otázky, protože všechno beru vážně. Možná se pak tedy dozvíte, že si jdu koupit zmrzlinu do La Favorita, že jsem bílá, protože jsem fakt trochu Polka a tak trochu bez kafe, že je mým velkým potěšením jen tak sedět a pít vychlazenou Plzeň. Zeptali jste se. Odpovídám. Dozvíte se to, co vás pravděpodobně nezajímá. Nebo to nabourá vaši představu o itelektuálce s nosem v knize a maximálně jednou deci bílého.

Marian je člověk, který se mě ptá: A dává Ti to smysl? Vidíte v tom smysl? Rozumíme si pořád?
Můj šéf se ptá jasně – a mně to dává smysl.
„Nikolo, pokud vyhodnotíte, že je hezky, sejdeme se v cukrárně.“
„Mariane, pokud vyhodnotíte, že je ošklivo, budu v Time Cafe.“
Zatím jsme se vždycky našli. No fakt. Live more. Stress less.

Nikola Hrkl’ová

Barcelona jednou větou

By | Novinky

Pracovní setkání v Barceloně se neodmítá, odlétám tedy na 3 dny do slunného města, letím, miluji létání, na letišti obědvám za nekřesťanské peníze, tedy pokud voda a salát za 500CZK je oběd, sedím v letadle, vidím sníh na horách, vídím přímořskou Marseille pěkně ze vzduchu s hromadou lodí na vodě, vystoupím z letadla, skočím do autobusu, vystoupím v centru, nasaji vlhký voňavý mořský vzduch, setkávám se s klientem, ubytuji se, jdu se aklimatizovat do města, projdu La Rambla, drogy nekupuji, koupím raději zmrzlinu jako hrom, mrknu na tržiště, voní úžasně, v přístavu objednám svůj první Udon, zamiluji se do Udonu, projdu přístav, nekupuji největší značky na ručníkách na zemi, jdu si zasportovat na kole…na elektrokole, takže zase tolik nesportuji, nacpu se další zmrzlinou, mrknu na katedrálu, nějaká paní se tam točí v kruhu, je mi za ní divně, jdu na pokoj, spím, dobře spím, stýská se mi po rodině…

…druhý den pracujeme, celý den ve Federal Café, snídám, objedvám, končíme práci, jdeme k moři, vyvalím břicho na pláž, jdu do moře, udělám 5 temp, do obličeje mi šplouchne ohromná vlná, napiju se té vlny, fuj – je to slané, topím se pár vteřin, otřepu se z toho, plavu dále, jsem fakt daleko od břehu, bolí mne ruce, odpočívám na vodě, pak se omylem dotknu dna…ouu, já tu stačím, běžím na břeh, lehám do písku, odmítám plážové nákupy pitomin, chvíli se sluním, pak se spálím, hodím na sebe oblečení, jdeme do města, dám sprchu, jdeme na večeři, nesnáším kozí sýr, objednám si kozí sýr s grilovaným melounem, chutná to skvěle, ale jíst kozí sýry zase nebudu, koupím si na spaní pár piv, vypiju je, usínám, stýská se mi víc a víc, v noci rozbiju láhev, uklidím bordel, usnu, ráno se teším domů, dáme snídani, jedu autobusem na letiště, tedy až druhým, e-ticket mi nechtějí vzít, dohadovat se s nimi nebudu, kupuji nový lístek, sedám do busu, přede mnou slečna na mobilu hraje nějakou pitomou hru s pokémonem, na letišti se mi rozpadne taška, jdu si koupit nový batoh, přeložím si věci, kam se starým batohem…
…kam asi, no do koše přeci, jdu pak na toaletu, tam mi dochází jaký jsem idiot, taška v koši na letišti není uplně super odpadek, ale spíše problém, letiště je plné policistů a vojáků se samopaly, citím se bezpečně do té doby než udělám tu kravinu, snad si nebudou myslet, že jsem jeden z těch fanatických pitomců, nemyslí si to, ale modlím se, aby si to nerozmysleli, čekám na check-in, odbavím se, sednu do letadla, vedle mne si sedá Roman z Moskvy, pod sedadlo si dává lahev koňaku, během letu ji otevírá, než dosedneme v Praze má půl láhve pryč, je s ním, ale legrace, po 10 minutách letu objednávám ze šesté řady nějaké jídlo, bagety došly, dávám si tedy chipsy a pivo, Roman projeví lítost a rozdělí se se mnou o své jídlo, je to opravdový kamarád, v duchu si říkám, ať už ten vůl raději nechlastá…chlastá dál, ale už vidím Temelín, přistáváme v Praze…
…je tak dobře mít se kam vracet a za kým se vracet, vítám se s rodinou, dáme večeři, jedeme domů…jsem rád, že jsem doma…pak zjišťuji, že jsem zaspal Pokémonovou mánii.

9 vlastností, které mi pomáhají v náročném životě

By | Novinky

Opět jsem zapojil Nikolu Spojeetovou Copywrajterku a hovořil s ní na téma vlastností, které mi pomáhají v náročném pracovním a osobním životě. Žiji život, který je plný povinností, starostí, radostí a odpovědnosti. Nežije se lehce, ale nevyměnil bych jej.

Nikola popsala vlastnosti, které mi na této cestě definují mantinely a cestu k úspěchu.

Nebojím se změny

Už se změnám nevyhýbám. Ne že bych jim šel naproti, ale když se ocitneme tváří v tvář – neuhnu. Změny mě dělají flexibilnějšího, ostražitějšího a výkonnějšího. Odbouráním strachu jsem nabyl mnohem výraznějších rysů – například tolik potřebné adaptabilnosti na aktuální situace.

Nelituji se

Ne. Už vážně ne. Dalo mi to sice zabrat, ale naučil jsme se, že sebelítost mě dál neposune. Jsem člověk zodpovědný za vše, co udělám, za vše, co řeknu – a je mi tak dobře. Uvědomil jsem si sebe sama, a přestal se obklopovat psuedopřáteli plačícími nad osudem – mým i jejich. Je důležité pochopit, že život není jednoduchý – a taky to, že jednoduché věci v životě nestojí za to.

Můj život je můj

Nedovoluji ostatním, aby manévrovali kormidlem na mojí lodi. Respektuji směr, který nabírají jejich plachetnice, ale tu svou zvládám sám – jsem to já, kdo má kontrolu nad tím, jestli bude mělčina bezpečná. Vím, že větru neporučím, ale můžu se naučit zvládat jeho rozmary.

Jsou věci, které nemusím pochopit

Vnitřně rovnovážní lidé nenadávají na dopravní zácpu, nevyšilují kvůli ztraceným hodinkám a nestřílí číšníka za spletené jídlo. Tedy, ne pokaždé :-) Ovlivnit můžeme jen jedinou věc – přístup k neovlivnitelným věcem.

Riskuji

Promýšlím své kroky, ale nedumám nad každým z nich hodiny. Zvažuji risk, ale nebojím se ho udělat, když cítím, že Teď Ano. Nemá smysl čekat na ty nejlepší podmínky – dokud nepoznáme všechny možnosti, nemůžeme je vyhodnotit ani jako správné, ani jako špatné. Možná to nebude Moje příležitost, ale nebude to Moje promarněná příležitost – to je pro mě důležitější.

Na minulosti nelpím

Co bylo, bylo. Neoslavuji vítězství jednoho dne celý život. A nebrečím nad prohrou i po probuzení do nových možností. Nefantazíruji, snažím se znovu uspět. Žiju v přítomnosti – protože to je jediné místo, kdy JSEM.

Nezávidím ostatním

Ano, jde to – přát druhému štěstí a úspěch. Jde to, věříte-li na zákon akce a reakce. Necítím se poraženě, necítím se jako Ten, co neuspěl, když má někdo jiný výhru v kapse. Já tam mám sílu překonat tu chvíli, poučit se z chyb a začít znovu trénovat. No schválně, až nade mnou vyhrajete, zajdeme na drink :-)

Bývám sám

Bývám sám, protože chci. Odlišuji samotu a osamocení. Jsem rád sám, ale nejsem osamocen. Klid a vlastní já, to jsou ti nejsilnější partneři. Moje myšlenky mají prostor, aby plynuly. A já tu, kterou chci, zachytím. Nejsem na nikom závislý – moje štěstí nezávisí na štěstí druhých. Ano, posiluje ho, ale není součástí mojí lodi. Je důležité si to uvědomit před každou velkou cestou.

Svět mi nic nedluží

Nedává mi žádné jistoty. Nenarodil jsem se proto, aby se o mě někdo postaral. Možná pár let po prvním nádechu, ne do toho posledního. Mám-li možnost něco dokázat, chci ji využít, jak nejlépe to jde.

Cestování mezi Prahou a Blavou

By | Novinky

Za poslední skoro rok jsem najezdil a nelétal mezi Prahou a Bratislavou přes 15.000 kilometrů. Kilometry daly hromadu zkušeností, starostí, radostí a postřehů. No, do hrobu si je nevezmu, že jo?

Mezi Prahou a Bratislavou se dá cestovat autem, letadlem, vlakem. Kolo a další pitomosti jsem raději vynechal.

Letadlo, respektive letenka do něj, se dá koupit za nekřesťanský peníz od 1.800 – 3.600CZK za letenku. Na trase léta jen ČSA a ti umí pěkně potrápit s cenou pokud letíte na poslední chvíli.

marian-letadloDobré spoje jsou ráno, kdy je letadlo prakticky prázdné. To letadlo je typ ATR-42 nebo ATR-72, tedy s vrtulí. Jsou obě fakt malé.

Velmi úsměvná je business class, která zvedá cenu letenky o 100 – 150%. Respektive úsměv vyprchal v okamžiku kdy jsem zjistil, že sedím stále ve stejném letadle, na stejném sedadle jako nebusiness class, jen v poslední řadě sedadel. Místo na sezení je zcela shodné jako u economy class. Vlastně ne, v business class obdržíte sendvič a pití. Sendvič za 2000CZK :-))

Economy class je již bez občerstvení. V ceně je jen ledabilý úsměv letušky.

Sednout si u vrtulového letadla do řady sedadel u vrtule je fakt pitomost.

Proč mám pod sedadlem nafukovací plovací vestu jsem prostě nepochopil. Takový padák…ten by se hodil více, ale s tím zase neumím skákat, takže bych se asi opravdu rozplácl o zem.

Na letišti v Bratislavě postávají u východu černé taxíky – Mercedes, BMW a jiné pěkné káry. Do centra Vás vezmou za 35€. Mrkněte raději na Easy Taxi, které Vás povozí na 1 adresu kdekoli v Bratislavě za 5€. Na letiště Vás vezmou za 8€ odkudkoli. Jezdíce sice Dacií nebo jiným takovým autem, ale 30€ rozdíl se dá raději projíst.

Z centra Bratislavy na letiště to trvá cca 20 – 25 minut. Když s tímto časem budete počítat v páteční odpolední špičce, čas se zdvojnásobí a uletí Vám letadlo.

Hlavní železniční stanice je taková…no…jiná.

1 třída ve vlacích ČD je vcelku ucházející. Jídlo stojí za prd, ale je tam relativní klid. Je tam Wi-Fi. Obvykle nefunguje.

Na trase se dá vlakem jet v 1. třídě za 40€.

Praha – Bratislava autem 4 hodiny, vlakem 4 hodiny, letadlem 50 minut.

Pokud pojedete autem a prorazíte na 170km D1 kolo v noci bude cesta trvat cca 8 – 10 hodin. Nonstop pneuservis v Brně prostě není.

Na Slovensku mají elektronické dálniční známky, což je celkem fajn. Nezaflákáte si okno týdenními nálepkami.

Pokud se vám rozbije auto, raději volejte jako první svou asistenční službu, pokud ji máte. Budete-li vše řešit na vlastní pěst jako první, asistenční služba neproplatí ani floka. Už si na to dám pozor. Odejitá elektronika ve dvou tunovém autě ve druhém podzemním podlaží nákupního centra je prostě průser. Jediné odtahové auto v Bratislavě, které do garáží vjede, je fakt daleko. Z oběda za 30€ se stal dvoudenní pobyt za 600€.

Co stojí za návštěvu je centrum Bratislavy – Urban House, jakákoli restaurace poblíž centra a nákupního centra Eurovena u Dunaje.

Jo, a metro v Bratislavě fakt není.

18 krát za pitomce

By | Novinky

Nedávno jsem se s Nikolou Spojeetovou Copywrajterkou (ne, takto se opravdu nejmenuje, ale patří do týmu Spojeeto) zamyslel nad nekošerovatými zažitými vzory v jazyce českém. Dle Nikolového žebříčku jsem pitomec. Necháte mne v něm samotného?

Tak tedy Nikolo, pojďte na to!

Je tolik knih, které dnes můžete číst. Ale nečtete. Je tolik příběhů kolem nás, o kterých můžete denně psát. Ale nepíšete. Je tolik věcí, o kterých bychom mohli více přemýšlet. Ale nechceme. Jak to dopadá?

Takhle:

1. Data

Pomnožný výraz pro PC data, ale i množné číslo pro datum v kalendáři. Prosím Vás, DATUMY opravdu neexistují. Neexistují. A jestli – tak jen v mysli těch, kteří nečtou, nepíšou a nechtějí přemýšlet. Kdo přemýšlí více, než je třeba, může použít tento paskvilek při odlišení významu dvou těchto stejných slov – Ve vašich datech se orientujte podle datumů. Ok. To by šlo. Jen takto. A jen někdy.

2. Podmiňovací způsob

Byli by jste – paskvil. Abyste zjistili, že BY JSTE je NEMOC, je třeba se nakazit. Je to vlastně jako s VLASTNĚ. Prostě já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by. JEDINĚ TAKTO. Jinak bychom byli pro smích. Fakt.

3. PLS

Kdo mi píše PLS místo PROSÍM, protože je to pro písemnou komunikaci rychlejší, tomu napíšu NE místo ANO ze stejného důvodu.

4. Mlátí tady dveřmama

Ano. Jako kdysi byli dveře máma a dveře táta. Kde je patriarchát, tam se mlátí dveřtata. Nerozumím. Ale prosím – výraz dveřmama přišel dveřmi, nechte ho jimi odejít!

5. Téma

Schéma. Jedině s dlouhým. Schematicky. Schématicky. Tematicky. Tématicky. Ano, jde obojí. Pravidlo, zapamaovat, hotovo.

6. Známý – slyšíš tam „n“?

Ne? Takže – známější. Rozumný – slyším tam „n“? Ano? Takže – rozumnější. A takhle vždy. Používejte správné tvary, možná nebudete hned známější, ale rozumnější ANO!

7. Viz NENÍ zkratka

Viz je od rozkazu slovesa vidím. Bez tečky. Prostě viz tabulka. Vidíš tabulku? Ne? To už je jiný problém.

8. Mně/mě

Tak jako ve škole – 2.-4. je mě. Bez koho čeho – beze mě. Vidí koho co – mě. 3. a 6. pád je mně. Dej to komu čemu – mně. O kom o čem – o mně. Tím se řiď a pojedeš líp!

9. Napni uši. Otevři oči.

Cítíš se jako podnikatel roku. Kancl, Jablko, italské boty. Zvedneš telefon, mluvíš dobře, spisovně, mile. A pak řekneš: Tak jsme domluveni, pošlete mi iniciály mejlem. Tak tohle nedopadlo, Kamaráde. Jestliže Ti ten na druhém konci pošle M.H. nebo A.J., tak Ti to možná dojde. Ty po něm chceš „NACIONÁLE“, tedy údaje. Ne PÍSMENKA! Aha!

10. Je to náš potencionální zákazník

Není. Je potenciální. Protože má potenciál. Ne potencionál. Tečka.

11. Permanentní

Pprotože permanence, z latiny tedy nepřetržitá činnost. Často tvoříme paskvil – pernamentní. Zaměňujeme z neznámých příčin en za em. Proč?

12. Aktuelní

Mám aktuelní pocit ze specielních slov užívaných intelektuelní sférou. Přejímáme ta slova z němčiny a děláme z nich monstra. Aktuální stav je, že máme k dispozici speciální slova a můžeme je tudíž zařadit do intelektuálního slovníku. No, ne?

13. Hysterie

Není odvozena od historie. Hysterka je trvdá holka. Vždycky. Jednou pro vždy.

14. Výjimka nemá s jímkou zbla společného

Tedy, alespoň morfologicky ne. Nic nejímáme, jen nás hrůza jímá, najdou-li se výjimky, které používají slovo vyjímka.

15. Jí jako té.

Jednoduché pravidlo při psaní zájmen – ukažte si! Zeptej se jí (té). Zřekl se jí (té). Dejte jí (té ženě) najíst. Vyvolal ji (tu) ženu. Počkej na ni (tu). Obsahuje-li ukazovací zájmeno dlouhou samohlásku, píšeme dlouhé jí či ní.

16. Hold je pocta.

Holt je povzdech. Vzdávám hold všem vtipným lidem. Není jich holt tolik.

17. Nepřidávejme tam, kde je to zbytečné

Na plný talíř se prostě víc nevejde – a je to tak správně. Nejideálnější nepotřebujeme, dostačující slovo je ideální. Nejoptimálnější je také hovadina. Optimální. To je nejvíc :-) Z logiky věci vyplývá, že co je optimální, nemusí procházet optimalizací.

18. Velké V píšeme, když adresně vykáme

Děkuji Vám (pane profesore), za Vaši přednášku. Malé v je při velkém množství :-) Děkujeme vám (vy všichni, kteří si toto čtete) za vaši pozornost.

 

Tak Vám tedy Nikolo pěkně děkuji za nejideálnějšího pitomce :-)

Hromada tipů pro lepší život

By | Novinky

Tři roky…tři roky ve znamení ohromné změny mého života…k lepšímu životu. Bullshit nebo pohádka? No, vůbec ne, leda tak triler. Zkraje jsem to ani tak neplánoval, ale jak to postupně vše přicházelo bylo na místě řídit se…nikoli řítit. Spadnout do propasti není nic složitého a ta myšlenka je všudy přítomná.

Měřítko změn je nepřenosné, musí se cítit a já jej cítím, jak potřebuji. Zkraje jsem měřítko jako správný jouda hodnotil penězi. Jsou to jen čísla, jak říká David…byť v průměru dnes desetkrát větší. Rostou s matematickou přesností: v prvním roce 3 krát, v druhém 6 krát, v třetím 10 krát. Růst takové rovnice není však to, za čím se honím.

Jde právě o cestu, o zážitky z ní samotné. Slogan Vojtova projektu to vystihuje přesně: „Protože někdy i cesta je cíl“. Je to ohromné, ale ne zadarmo, a to nemluvím o kuřeti, které nehrabe. Tu a tam se mne někdo zeptá: „Jak?“ Vypsal jsem si proto pár bodů, které mi přichází na mysl:

1. Chtít

Je to prosté a i když někdy nestačí jenom chtít, je chtít základ…nechtít? No, pak asi není šance posunout se.

 

2. Udělat

Super…mohl bych chtít, ale bez dělání bych byl tam, kde u jedničky.

 

3. Mít hlad

To je ta vnitřní síla, kterou jsem prozatím nepochopil, je to jistý druh energie, který má nadvládu nad určitou částí rozhodování se, jako adrenalin, není to ani tak motivace, jako spíš něco uvnitř vědomí.

 

4. Udělat více než je třeba

V krátkodobém horizontu takové jednání zpravidla nikdo neocení, ale nevadí, benefit vyplyne později. Pracuji na své značce, je to větší a silnější než si možná dokážeme představit.

 

5. Vidět dál

Nemám sice superzrak jako supermoula z komiksu a skutečnost o dioptriích tomu též moc nepřidá, ale tady jde o něco jiného. Žiji tady a teď, projekty sice plánuji, ale vidět dál, znamená pro mne vidět se v druhé polovině cesty z jejího začátku, vidět se na konci cesty, kde začíná nová…vidět se tam, kde ještě nejsem. Ani ne tak snění, ale racionální pohled…

 

6. Disciplína

No, mít disciplínu je těžká věc a někdy mi pořádně nafackuje…spím 5 – 6 hodin denně, pracovní den začínám zpravidla o 4. hodině ranní a snažím se jej rozumně zakončit…je to náročné, ale ne nemožné.

 

7. Náročnější cestou

Nebýt komfortní za každé situace, pokud mám právo volby, vybírám si cestu náročnější, je sofistikovanější a přináší chutnější ovoce…bla bla bla, no možná. Jeden tráví páteční večer nad sklenicí piva, druhý se o deváté večer řítí (řídí) na pracovní večeři. Snad mi uvěříte, že jsem ten druhý. Jeden se omezí na malý rádius mikrosvěta kolem sebe, druhý se řídí na pracovní setkání stovky kilometrů…protože i přes absenci supermoulova superzraku vidí dál.

 

8. Cíl není cílem

Cesta je cílem, nehledám na konci odměnu, odměnou je proces, ale to už jsem říkal.

 

9. Focus na priority

Úkolů je hromada, některé méně duležité, jiné ohromně důležité, jiné tristní…roztřídění na priority vede k něčemu v čem se dá orientovat a pracovat. I když dnešní inbox tomu moc neodpovídá.

 

10. Rozložit riziko

Rozkládám jej, jak jen to jde. I když někdy opravdu ustřelím.

 

11. Vidět příležitost

No a to je ono, příležitost je skrývá téměř na každém kroku. Dříve jsem ji neviděl, nedíval jsem se správným pohledem. Tápeme, žijeme ve víře negací, je to takový Y, měl jsem dvě možnosti, uvěřit tomu nebo najít si svět, který mi vyhovuje. Funguje to, jsem toho důkazem. Argumentujeme, že to tak není? Výmluva…

 

12. Převzít zodpovědnost

Zodpovědnost, bez zodpovědnosti není velkých věcí…vím to, přinesla mi je.

 

13. Hledat řešení

Vše má řešení, i bezvýchodná situace má řešení, problém totiž není překážkou, ale výzvou. Vzdávat se? Na to ani nepomýšlím.

 

14. Rodina

Moc ožehavé téma, bez skvělého funkčního zázemí, které podporuje směr mé cesty by nebylo ničeho…vůbec ničeho. Ale někdy tím trpí, ale musíme to vydržet. Podobně jako menší letadlo, které vzlétá. Prvních pár stovek metrů hučí, ale pak je to krásná podívaná.

 

15. Sebevědomí

Tomáš Hajzler to popisuje velmi hezky – sebe vědomí – uvědomění si sama sebe, není to arogance ani egoismus, je to uvědomění si, že mohu měnit…zejména sám sebe.

 

16. Sebeprezentace

Šíleně souvisí s předchozím bodem a je skvělé, že jsem si uvědomil její ohromnou sílu…mohu udělat super produkt, ale není problém jej odstřelit přitroublou prezentací. Umět řídit jednání, rozhovor, telefonát…v tom to vězí.

 

17. Etiketa/etika

Buran u stolu v restauraci nemá při setkání šanci na úspěch, ani omylem. Leda, že sedí naproti druhému buranovi. Přitom nejde o škrobené chování, ale o základy slušného vystupování, úcty k druhým a rozvahy. S radostí sleduji, jak člověk naproti mne ocení, že s ním jednám v rovině, kterou ani možná neočekává…zkuste to někdy…je to silné. Základy položil Guth-Jarkovský téměř před sto lety.

 

18. Psychologie

Nikdy jsem ji nestudoval, ale začal jsem být vnímavější vůči svému jednání a jednání druhých. Být pánem situace, využít rychlých reakcí a stát pevně v dialogu…proto jsou mé setkání s klienty zpravidla úspěšné.

 

19. Řeč těla

Slova oponenta v dialogu jsou jedna věc, řeč jeho těla druhá. Vnímám každý pohyb osoby, se kterou hovořím, někdy prozradí i to, co rozhodně prozradit nechce. Tu a tam pomůže úspěšné odhalení řeči těla ve výkonu dialogu, ale zejména se tím mohu tu a tam zabavit a testovat si.

 

20. Racio

Racio na konec, patří mu poslední místo v řadě, ne protože by bylo nedůležité, ale přesně naopak. Racionální uvažování, vyhodnocení situace a příležitosti, růžový sen je dobrá motivace, racio výkon…

marian.kadlec@icloud.com