Ouu, je mi 30

8.7.2015

Ani jsem se nenadál a je mi skoro třicetjedna, než jsem se dostal ke shromáždění několika vět z třicetiletého milníku. Ba ne, kecám…jen ten čas ohromně letí. Popřemýšlel jsem, jak pojmout oslavu. Nemám rád nucené oslavy, nucené úsměvy a nucenou radost. Napadla mne spontánní myšlenka…vezmi svou rodinu a pár blízkých klientů z poslední doby, ze kterých se stali přátelé, zařiď pár poukázek na segway projížďku, pozvi je do oblíbené restaurace a objednej pár drinků a nějaké mlsání ke snídani.

Kamarádíčkové dary dali, a tak setkání bylo o to příjemnější…i když o ty věci samozřejmě nejde…strávil jsem díky Martínkově shovívavosti a pochopení příjemné dopoledne s příjemnými lidmy, kteří mají již našlápnutou cestu do svého podnikání a otevřenou mysl i duši. Někteří ji mají snadnější, druzí krkolomnější, ale zase o to sofistikovanější. Snažil jsem se předat vše, co jsem mohl, i když jsem zpětně zjistil, že není zas až takový problém inklinovat ke subjektivnímu pohledu naproti objektivnímu, který by byl zcela jistě efektivnější. A to i dokonce v uživatelském výzkumu. Ale což už, stávají se horší věci jak říká Martínek. Důležité je s tím pracovat.

Ve dvaceti letech jsem mával rukou nad moudry o tom, že s přibývajícím věkem člověk zraje. No…zraje, jako víno asi. Jenže je to pouze věkem? Z jisté části na tom něco bude, ale polínko do ohně přikládá i úhel pohledu. Těch několik pravidel, které jsem před pár lety přijal za své, dávají dnešnímu rozpoložení ohromný rozměr a nebýt jich…byl bych, pravda, o pár let starším, zralejším, ale ne v tomto duchu.

Zavzpomínal jsem na staré časy, zjistil, že mi rostou další šedivé vlasy a pustil se zase do práce. Byť rozjezd byl poněkud krkolomnější…z ohromného kolotoče pracovních úkolů, k relativnímu klidu, do něčeho co mohu s klidem označit jako prokrastinace. Jo, měl jsem s ní ohromný problém a dlouho jsem se hledal, hledal jsem se několik týdnů. Ouu..

Též jsem trochu zaváhal s finanční rozvahou, což se po určitém čase odrazilo v přijmovém flow, ale k tomu sestavím pár odstavců někdy později. Navrátilo mne to do stavu o všem více přemýšlet. Dá se zapracovat na všem, opravdu na všem a proto jsem za takovou zkušenost rád…přinese v konečném výsledku více užitku…

Tak jo, je na čase…jdeme do dalších dnů, týdnů, měsíců velmi náročné práce na mnoha projektech, ale to je to, co mne přitahuje…progres…

Share This

Vydávám velké malé události...fakt

Víte, moc toho nenapíšu, proto je každý nový příspěvek velkou malou událostí.

Abyste ji neprošvihli, nechte se informovat o novém čtení ihned po vydání.

Nebojte, otravnou reklamu Vám zasílat nehodlám...

Tak, a nyní stačí čekat na tu správnou chvíli...no, někdy to potrvá...