Novinky

Pravda o spojených bodech a podnikání na volné noze

[et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“on“ specialty=“off“][et_pb_fullwidth_header admin_label=“Tučný nadpis“ title=“Pravda o spojených bodech a podnikání na volné noze“ subhead=“Niterní zpověď“ background_layout=“dark“ text_orientation=“center“ header_fullscreen=“on“ header_scroll_down=“on“ scroll_down_icon=“%%4%%“ background_url=“http://mariankadlec.cz/wp-content/uploads/2014/10/peklo-black.jpg“ background_overlay_color=“rgba(0,0,0,0.48)“ parallax=“on“ parallax_method=“off“ content_orientation=“center“ image_orientation=“center“ custom_button_one=“off“ button_one_letter_spacing=“0″ button_one_use_icon=“default“ button_one_icon_placement=“right“ button_one_on_hover=“on“ button_one_letter_spacing_hover=“0″ custom_button_two=“off“ button_two_letter_spacing=“0″ button_two_use_icon=“default“ button_two_icon_placement=“right“ button_two_on_hover=“on“ button_two_letter_spacing_hover=“0″ scroll_down_icon_size=“40px“] [/et_pb_fullwidth_header][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“ background_color=“#ffffff“ inner_shadow=“off“ parallax=“off“ transparent_background=“off“ parallax_method=“off“ allow_player_pause=“off“ module_id=“start“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“]

Začalo to ohromným snem a cestou k němu…ba ne, začalo to ohromnou bolestí a cestou z ní. Cestou ke spojeným bodům, jejich pochopením a smyslem pojení.

Nebyl jsem připraven na takovou změnu, ani ve skrytu duše mne nenapadlo s tím počítat. Setkával jsem se s tím často, s utrpením, bolestí a smrtí druhých. Stal jsem se součástí dogmatu, které jsem vnímal vždy z druhé strany jako pozorovatel. Můj život před lety zásadně rozdělily smějící se děti. Dokonce tak zásadně, že jsem mé bytí začal dělit na dva samostatné světy. První si ponechám v myšlenkách a vzpomínkách. Byl z dnešního pohledu až úsměvně omezeným a naivním. Děti…setkání s nimi bylo silným zážitkem, který jsem navnímal až o pár let později. Nebylo by na tom asi nic moc zvláštního, kdybych se s nimi opravdu setkal či je alespoň spatřil.

Byla šílená tma, moc šílená. Vnímal jsem ji jako pocit beznaděje a zároveň jako naprostou uvolněnost. Snad jsem se odpoutal od běžného vnímání smyslů a vykročil za hranici všedního poznání. Nedokázal jsem nalézt soustředění ke svému tělu, pouze jsem si uvědomoval chladný vánek. Jeho intenzita se několikrát změnila. Tu byl velmi slabý, tam zase mrazivý. Přinesl s sebou hlahol malé skupinky dětí pokřikujíc mezi sebou. Rodostný smích se rozplýval všude kolem, zleva, zprava, shora…

Děti rázem utichli, vystřídalo je hrobové ticho. Chladné mrazivé ticho otevírajíc bránu do pekel, do pekla Dantova. Uvítal mne sametový zvuk plechového klapání. Kapky děstě se tříští o sklo poseté prasklinami a plech nemající své původní linie. U brány pekla se neocitám sám…je tu ještě druhá duše, kterou si uvědomuji. Její pouť zde končí, do pekla se mnou nevstoupí, ale putuje mimo mé vnímání. Její odchod je pro mou duši bolestným pohledem plným útrap a bezmocnosti. Chci ji následovat, ale nemohu. Plním svůj první spojený bod, který je osamocen a čeká na pochopení a protnutí s dalším, který však přijde o několik let později. Podstatou prvního bodu je setrvat s druhou duší během odchodu, což vyvolává vytrvalou křeč a hrubou jizvu v mém cítění i vědomí.

První kroky skrze sluj k ústí Dantových prstenců je plná nedůvěry v peklo samotné. Odmítnutí kroků nepomáhá, je tu moc vtahujíc mne dál a dál. Raději se na to vyspím, ráno moudřejšího večera. Ne však v pekle…

[/et_pb_text][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“]

Dantova Božká komedie zdá se jako přesným příměrem dění kolem mé duše. Zpropadený pekelný trychtýř s prstenci utrpení, jež s postupem sílí. Na dně vyčkává oddaně samotný pekelník. Procházím tím za úmorných stavů, depresí a neporozumení. První spojený bod je stále osamocen. Mám před sebou ohromné množství času přemýšlet sám o sobě, o svém životě a naplnění. Stále jsem však stahován sám sebou zpět ke dnu. Ztrácejíc se mezi tím vším a padajíc střídavě do blátivých kaluží hledám odpověď na mou otázku: “Proč?”. Podpůrným elementem zůstává má nejbližší, která skrze svou ohromnou sílu a odhodlání vede vlastní i můj život k dalším etapám. Ani zpola netuším, čeho všeho najdu porozumění, včetně odpovědi na mou nebetyčnou otázku.

Cesta z pekla je dlouhou a náročnou poutí do mého vědomí. Dante Alighieri též po boku Inferna spisuje Očistec – Purgatorio. Cesta k vrcholu hory na jejímž úpatí vráží anděl do rukou setsakramentsky těžký meč a vysílá duše směrem k vrcholu hory ústící do Ráje – Paradiso. Těžkým mečem stává se minulost a touha po rozšíření rodiny o malou duši. Nebylo nám přáno přivést k životu novou duši. Opakující se nezdar působil jako tlak, který nás rozloží na samotné dno. Tentokrát oba. Otázka “Proč?” se stává znovu součástí běžných bolestivých dnů. Jsme pokořeni ve zmatení dění a neuvědujeme si, že se kolem nás vytváří další bod, který se pojí s předchozím. Stále však nejsme hodni pochopit…

Dotáhl jsem to až na samotný vrchol hory Očistec v domění, že vstoupím do blaženého ráje a konečně naleznu prozření. Neustále ve svém životě hledajíc cosi kolem sebe, materiálně i duševně pohlížím a sleduji druhé. Nikdy však neotevřel jsem bránu v sobě samém vedoucí k pochopení své podstaty. Důležitým milníkem za cestou z pekla bylo odpuštění sobě samému za události posledních let. V okamžiku kdy jsem přijmul myšlenku sebeodpuštění nabyl jsem zcela nového vědomí a začal konečně volně dýchat. Bolestivé jizvy se zacelily na mé duši i duši mé nejbližší, stále tam jsou, občas zabolí, ale již jim vládneme. Nemají nade mnou moc. Tím přibývá další bod, který se pojí s předchozími. A že jich ještě bude…

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“ background_image=“/wp-content/uploads/2014/11/marian-kadlec05.jpg“ transparent_background=“off“ background_color=“#ffffff“ allow_player_pause=“off“ inner_shadow=“off“ parallax=“on“ parallax_method=“off“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_divider admin_label=“Rozdělovací řádek“ color=“#ffffff“ show_divider=“off“ height=“400″] [/et_pb_divider][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“]

„Procházel jsem peklem…a nezastavil jsem. Bylo to mé nejdůležitější životní rozhodnutí…jít dál, i skrze ohromnou bolest. Vyzvat každou buňku v mysli, duši i srdci v boj se strachem, bolestí, nedůvěrou, slabostí, omezeností a leností. Nemohou mne porazit…už ne.“

[/et_pb_text][et_pb_divider admin_label=“Rozdělovací řádek“ color=“#ffffff“ show_divider=“off“ height=“400″] [/et_pb_divider][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“]

Přichází nová etapa, setkáváme se s novými postavami. Setkání vytváří zásadní změnu našich životů a vnáší zcela novou filozofii o vztazích, životě a práci. Dostávám se do abnormálního světa založeného na vytrvalosti, odhodlání, pokoře, víře, konání, hledání, putování…bezlimitnosti. I přes to vše a přes sebeodpuštění jsem do té doby litostivým a bědujícím nad svým osudem. Avšak dostávám se v krocích do zcela jiného úhlu pohledu skrze nové přátele. Motivace mnou začíná vibrovat natolik že rozezvučí můj vnitřní vesmír mysli na úrovni poslední buňky. Měním kompas, střelka se otáčí a pevně usazuje na novém směru a cíly.

Své příkoří nově vnímám jako ohromnou příležitost k neuvěřitelné proměně svého života a života mé nejbližší. Zatím to tak vidím jen já, ale to nic nemění na situaci. Dostávám se k legendárnímu projevu Steva Jobse na Stanfordské univerzitě. Začíná to vše dávat smysl. Jablko mne provází od mého dětsví. Byl jsem malým snílkem s touhou a vášní pro barvy i tvary. V devíti letech čmárám v Ilustratoru a kreslím své první vektory. Setkávám se s intuitivnem a minimalismem ačkoli bych o tom měl sebemenší tušení. Steve Jobs ve svém projevu hovoří o propojení bodů, i dnes mi z jeho slov jde mráz po zádech. Nyní je ten správný čas k pochopení této filozofie. Pojit body, je to tak prosté, ale v mé mysli začalo svítat až v době, kdy jsem byl na pochopení připraven. Nebýt některých skutků a událostí nic z toho by dnes nebylo. Vnímám vyšší princip všeho dění, věřím v sebe sama.

Též nalézám poznání, život jednoduše je za doprovodu všeho dění, které je proudícími energinemi. Jeho podstatou není spiknout se proti mne, není to pouze o mé duši. Je to o milionech jiných duší, kterým do cesty přichází a odchází bolest, radost, láska, štěstí…Svět není proti mne, příroda nehraje dle pravidel. Nejde tu o mne. Pouze já sám jsem proti sobě.

Přichází též uvědomění si zásadního významu. Pracujíc v zaměstnání za setrvání z důvodu tehdy zželení se mého osudu dobrým duším. Uvědomuji si, že jsem bez jakékoli životní vize a cesty. Do mysli se vkrádají myšlenky, zda mohu být oporou pro svou rodinu…? Zdaleka nikoli, neb nemám oporu v sobě samém. Toužím po změně, vracím se k dětskému snu o barvách, liniích, jablcích. Leč považovaný do té doby za nemožný.

Setkávám se s přístupem realizace všeho možného i nemožného při skutečném chtíči a nastavení. Měním své rozpoložení, opouštím komfortní zónu pohodlí, lenosti, sebelítosti, strachu a začínám…věřit. Víra ve změnu je ohromnou bouří kolem mne. Srdce buší, hrne krev do mých žil. Cítím ohromnou sílu měnit a tvořit. Narozen ve znamení býka poprvé v životě cítím souhvězdné předpoklady a jdu do toho. Naplno, nečekám na zkušenosti, nezkouším, vnitřní hlas mne žene kupředu za dozvuků věty, jež jsem kdysi zachytil: “Pokud něco chcete, začněte s tím hned. Nikdy nemůžete vědět kdy bude ten správný čas, proto začněte hned.“ Bylo to ohromně bláznivé, naivní a z dnešního pohledu natolik úsměvné, ale fungovalo to. Měnil jsem, věřil jsem, roztáčel jsem kruh událostí kolem svého života a zejména nalezl smysl svého bytí. Uvědomil si vnitřní hlad, šílenost, posedlost a touhu za dalšími kroky. Nemám nikdy dost, nikdy nevystoupím na tak vysokou horu, aby za ní nebyla další…ještě vyšší. Steve řekl: “Stay hungy, stay foolish”. Přetvořil jsem svou mysl, abych doznal pochopení, že budu přetvářet neustále…

Mé okolí mi nedůvěřovalo a mnohdy mne i zrazovalo od toho co se chystám udělat. Byl jsem však sám se sebou, chtěl jsem to, chtěla to každá buňka mého těla…chtělo to mé srdce. Obětoval jsem tomu vše co bylo v mých silách, pracoval jsem mnohdy 20 hodin denně, učil se, sbíral zkušenosti, několikrát padl do bláta, několikrát zásadně uspěl, několikrát zásadně neuspěl. Abych zjistil, že si plním svůj sen, že to funguje. Už nejsem bezduchý a živořící, podnikám a zdá se úspěšně. Od té doby se nespokojím s ničím čeho dosáhnu. Objevují se skutečné vize, které jsem schopen nyní realizovat. Cítím jak s tím vším rostu a zraji. Mám-li sen, plním jej. Nacházím cestu a pokořím ji. Stávám se šíleným magorem zaslepeným svým velkým snem, osamostatněním se, nalezením svobody a pravého smyslu bytí. Dostávám se do křížku se svou nejbližší, přichází období nepochopení a smutně bolestivých okamžiků na obou stranách. Nevidí mým pohledem, není nasměrována mým směrem. Cítím tlak s cílem ukončit vše co jsem započal a mým návratem do starého světa. Nemohu, nemohu to ovládnout. Je to v mé DNA a poprvé to vidím…Jsem na dně, manželství prochází krizí z nepochopení obou protějších duší. Sestavuji rozpočty rozjetých projektů a sám sebe usadím…přes to vše si ani neuvědomuji, kam se posouvám. Pojím další bod, který celé dění odstřelí do dálek té doby nevídaných. Má nejbližší přechází na mou stranu, cítím oporu a vděk svým tehdejším přátelům, kteří nás nasměrovali do nového světa. Roztáčí se mechanismum štěstí a naplnění. Stávám se mužem, který získal svobodu, práci, kterou miluje a životní smysl.

Naučil jsem se za vše, opravdu za vše ve svém životě děkovat. Děkuji za neúspěch, křivdu, bolest, příkoří, nespravedlnost, jednu nezaplacenou fakturu, za předchozí zaměstnání, za úspěch, radost, lásku…za život. Díky tomu jsem opravdu poznal podstatu své osobnosti, na základě toho všeho jsem začal stavět svůj nový život. Vše je možné vnímat jako příležitost být lepším, učit se a zlepšovat. Nebude okamžiku, kdy budu vědět vše, život je cestou bohatou na poznání.

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“ background_image=“/wp-content/uploads/2014/08/marian-kadlec-pokora.jpg“ transparent_background=“off“ background_color=“#ffffff“ allow_player_pause=“off“ inner_shadow=“off“ parallax=“on“ parallax_method=“off“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_divider admin_label=“Rozdělovací řádek“ color=“#ffffff“ show_divider=“off“ height=“400″] [/et_pb_divider][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“]

„Víra v sebe sama, svůj vnitřní kompas…není to lehké, ale ani nemožné…“

[/et_pb_text][et_pb_divider admin_label=“Rozdělovací řádek“ color=“#ffffff“ show_divider=“off“ height=“400″] [/et_pb_divider][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“]

Neustále se též účím důležité vlastnosti…pokoře. To ona mne drží ve správných kolejích, byť tu a tam zabojuje s vlastním egem. Zjišťuji však, že ego je pro mne zdravá věc, nedovolí mi zastavit se, je ctižádostivé, hladové, jiné, větší než dříve. Díky za něj… Vnáším do své filozofie první myšlenku: „vše co umím nahoře, jsem se naučil dole“ a začínám si uvědomovat svůj vlastní přístup k mému podnikání. Díky své pekelné procházce jsem neustále bdělý.

Touha měnit mi nebyla vlastně v minulosti přisouzena, nemohla…Pochopil jsem až v souvislosti s poznámím filozofie Earla Nightingala. Legendární nahrávka tohoto sympatického chlapíka na gramofonové desce z 50. let minulého století, která se stala později stavebním kamenem osobního rozvoje, mi mnohé osvětlila a rozjasnila. Tedy až po několika násobné smyčce přehrávání. Na poprvé jsem poslání jednoduše nepochopil. Neviděl jsem správný úhel. Hledal jsem v Earlových slovech souvislosti, které přesně kopírovali mou dotehdejší vlastnost…omezenost. Chtěl jsem to vzdát, ale Earl si mne udržel svým hlasem a způsobem komunikace. Jsem staromilec obdivující první republiku a poválečnou Ameriku v 40. – 60. letech minulého století. Rozvoj průmyslu, perfektní dámská móda, účesy, auta jako umělecká díla, obavy z nukleární války a postapo budoucnosti, první hamburgery, pastelové barvy, ladné linie průmyslového designu – ledničky, radiopřijímače, nábytek, křesla od Charles a Ray Eames a mnohé další. Earl byl přesně z tohoto světa a promlouval přímo ke mne. Sice jsem blbě poslouchal, ale Earle…díky! Zvládli jsme to!

Byl jsem omezený, krátkozraký a mezi mantinely svépomocí postavenými… Abych mohl Earla skutečně pochopit, musel jsem se změnit. Od základů změnit. Má osobní proměna byla výsledkem spojením mnoha spojených bodů, ale vyplývá z ní poselství shodné s tím Earlovým. Každý kdo volá či touží po změně by měl začít sám u sebe, ve svém já, ve svém nitru duše a osobnosti. Tam to vše začíná…

Do nového světa vstupujeme za doprovodu dosavadně největšího a nejdůlěžitejšího spojeného bodu. V osvojitelském řízení se setkáváme s malým Martínkem. Dvou a půl letý chlapec trpící genetickou poruchou způsobující nadměrné osychání kůže má život neskutečně těžký. Byl odložen pro svůj vzhled, jeho duše byla dlouho opuštěna a několikrát zraněna…je to osudové setkání. Martínek, nemocný chlapec s rošťáckými očkami a údivem na rtech. Vypadá z něj před námi první slovo – auto. Stejné slovo, které jsem ze sebe vytlačil poprvé před svými rodiči před téměř 29 lety, když se rozhodli osvojit si mne z dětského domova. Synchronicita se opět hlásí o slovo. Pro svou nemoc neúmystitelný Martínek měl rázem jasno a dával to najevo. Domnívám se, že si to vše připravil, našel si nás a vybojoval. My jsme též na oplátku zabojovali, vyřešili administrativní tíhu procesu, popostrčili jsme to celé do úrovně, která není nazývána standardním postupem. Nakonec to vše vyhráli, dokončili osvojitelské řízení a zamilovali se do dalšího spojeného bodu…do Martínka.

Naším životem se prohnala ohromná bouře, velmi dlouho jsme se z toho sbírali. Veškeré stereotypy jsou narušeny, plácáme se v tom jak můžeme a nejlépe umíme…zjišťujeme, že neumíme. Nakonec však skrze intuici nacházíme rytmus, ani si nestačíme uvědomovat, kam se Martínek ubírá, jak se jeho stav zlepšuje. Prstíky na nohou jsou pohyblivé, vlásky na hlavičce dlouhé, kůžička krásná, rošťácké očka jsou ještě více rošťácká, úsměv častější. Už nejsme fousatej strejda Mariánek a teta Hanička. Stáváme se maminka a tatínek, získávám pocitu, že jsme opravdovou rodinou, provázanou rodinou.

Soužití s Martínkem nám neuvěřitelně otevírá naši duši, srdce obzory a mysl. Zjišťujeme, že se musíme neustále učit, učit učit se. Učit se od tříletého chlapce…vše tak nějak rychle plyne. Stará přátelství se rozplývají, zprvu pevná pouta se uvolní, docela. Avšak zůstává to ono, kterým je účel a podstata, vše se děje jak má míním si. Proto spojuji další spojený bod, již nehledám jeho význam, najdu jej brzy, v kontextu s dalšími body. Vždyť už to znám, jen jsem to na chvilku vypustil z hlavy. Vnáším si do mysli filozofii cest, některé vedou do nikam, jiné do někam. S Martínkem hovoříme otevřeně o všem, o jeho nemoci, o jeho osvojení, tím odstraňujeme zdi, které mohou růst později. Nic není tabu a nemůže překvapit ani ublížit.

V tom všem mne po 29 letech objevuje můj biologický sourozenec, bratr. Je to ohromné a o vesmíru emocí, dozvídám se, že není jediným, mám dva bratry. Setkal jsem se s nimi, bylo to báječné. Viděl jsem na fotce svou biologickou matku, jsem šťastný, že není mou matkou. Již mám své rodiče, je to o hodnotách, kterým dávám šach mat. Nevyznávám status quo, zžívám se s pocitem o sourozencích a zároveň pro mne rodina není nálepkou ani povinností. Je o vnitřním pocitu, rodinou může být kdokoli.

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“ module_class=“title“]

Co volná noha dala

Jsou toho kvanta, společně se svým podnikáním na volné noze jsem vyrostl, vyzrál, získal nadhled a postavil se na vlastní nohy. Vyšel první kopec až navrchol, abych zjistil, že za horizontem jsou kopce další. Tentokrát se však jde mnohem lépe, jsem silnější, pevnější a jistější. Cesta je jasně daná, ačkoli se to nezdá, hraji si svůj scénář, který píši dopředu. Rád své nebližší říkám, že myslím 10 minut dopředu. Snažím se předvídat, odhadovat, vidím příležitost všude kolem sebe. Nesahám však po každé, vše má svůj čas a místo v mých spojených bodech.

Dala mi hlad po úspěchu, jsem hladový ačkoli se nasytím. Mám svůj „klíč k úspěchu“, hledal jsem všude kolem sebe, hledal konkrétní návody jak uspět. Nic takového neexistuje. Tím klíčem jsem já sám, má filozofie, kterou jsem objevil a vlastní přístup k mé práci. Skrze své klienty zjišťuji, že je oslovuje cosi kolem mne…

Samotný design není tím na čem to vše stojí. Stojí to na otevření se. Design doplňuji o filozofii, psychologii, marketing, projektové řízení, vizionářství a definici sebe sama. Během prvních 12-ti měsíců mého podnikání se mi podařilo přejít ze zaměstaneckého modelu do plnohodnotného podnikání na volné noze. Zejména však do stabilního a stále se rozvíjejícího podnikání. Vyzkoušel jsem ohromné množství modelů, ať už klientské způsoby spolupráce, vlastní projekty, pasivní příjmy, abych došel k závěru, že mne oslovuje kombinace všech jmenovaných.

Vyzkoušel jsem též na čas opustit klienský způsob a věnoval se jen svým vlastním projektům. V této fázi jsem nalezl zásadní poznání. Hraní si na vlastním písečku ze mne tvoří opuštěného jedince bez kontaktu s okolním světem. Bylo to až deprimující. Vnímal jsem, jak mi ujíždí vlak a málem mi i ujel…nechybělo mnoho a zbortila se podstata mého podnikání. Můj brand. Uštědřil jsem si ohromnou facku, rozběhl se a chytl se jednoucího vlaku. Neuháněl naštěstí ještě velkou rychlostí a tak jsem mohl snadno přeběhnout až k lokomotivě, kterou opět pevně ovládám. Bylo to o fous a mnohé jsem se naučil a též poděkoval, za nejdůležitější zkušenost mého podnikání. Rozvíjím-li segment svého podnikání do fungujícího systému nemohu jej, jen tak, pro nic za nic, vyřadit z celku svého ekosystému. Co vysílám, to se mi vrátí…platí to. Poučil jsem se tedy a spoznal potenciál rozvoje své tvůrčí činnosti. Není to již jen o designovaní, je to byznys v pravém slova smyslu.

Hodně jsem dřel za touhou nedřít se…zpětným pohledem jsem byl bláhovým. Dnes pracuji více, abych mohl pracovat více. Neznám volný čas, neznám prokrastinaci…nechci je znát. Nejsou pro mne. Otevírám se novým trhům a mentalitám, nacházím klientskou spolupráci v zahraničí. Velká Británie, Německo, Litva. Před pár lety naprostý nemožný nesmysl, dnes realita.

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“off“ specialty=“off“][et_pb_row admin_label=“row“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“ module_class=“title“]

Co volná noha vzala

Vzala mé mantinely, omezenost, krátkozrakost, lenost, nerozhodnost, zbabělost, nedůvěru, strach, všechny ty mainstreamové nesmysly. Někteří kolem mne vnímají negativní náladu, utápí se ve své malé louži a ztrací kontrolu nad životem samým. To mi nedává smysl… Přemýšlím, čím to celé zakočit…

Na volnou nohu jsem vstoupil s vášní a ohromnou naivitou. Hodně jsem o tom přemýšlel, dlouho přemýšlel, chtěl rozhodnutí odkládat a několikrát jej odložil. Jednoho dne jsem se rozhodl, že jdu do toho…ten den mi změnil celý život. Není to lehké, není to vůbec lehké, je to ohromně náročné, vyčerpávající, ale rozhodně to stojí za to. Nikdy mi nebylo lépe…Zbylo mi jen to, na čem opravdu záleží. To co vytváří rozdíl mezi žitím a přežíváním, mezi radostí a bolestí.

Dělám též chyby a jsem bláznem, díky za to, díky tomu mohu růst. Postavil se na vlastní nohy, na vlastní volnou nohu, která je pevným stavebním pilířem našeho rodinného života. Rozložil jsem též riziko a začal konečně volně dýchat. Nalezl jsem opravdový smysl a princip v manželství se svou nejbližší a nikdy nebyl šťastnější. Stal jsem se ze dne na den tatínkem a to přineslo další ohromný úkol…zodpovědnost. Není to již jen o mne, je to o mé rodině, kterou je má nejbližší a Martínek. Hřeje mne u srdce, že je mohu oba zabezpečit a vytvořit cestu k pocitu svobody a volnosti. Nikdy jsem nevnímal větší chuť do života…

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section][et_pb_section admin_label=“section“ fullwidth=“on“ specialty=“off“][et_pb_fullwidth_header admin_label=“Tučný nadpis“ title=“V ohromné bolesti si nepokládejme otázku: „Proč?“ Nedokážeme si odpovědět, odpověď si nás sama dostihne v okamžiku pochopení spojených bodů…a spojením s bodem následujícím“ “ subhead=“Marian Kadlec“ background_layout=“dark“ text_orientation=“center“ header_fullscreen=“on“ header_scroll_down=“off“ background_url=“http://mariankadlec.cz/wp-content/uploads/2014/08/marian-kadlec1.jpg“ background_overlay_color=“rgba(0,0,0,0.5)“ parallax=“on“ parallax_method=“off“ content_orientation=“center“ image_orientation=“center“ custom_button_one=“off“ button_one_letter_spacing=“0″ button_one_use_icon=“default“ button_one_icon_placement=“right“ button_one_on_hover=“on“ button_one_letter_spacing_hover=“0″ custom_button_two=“off“ button_two_letter_spacing=“0″ button_two_use_icon=“default“ button_two_icon_placement=“right“ button_two_on_hover=“on“ button_two_letter_spacing_hover=“0″] [/et_pb_fullwidth_header][/et_pb_section]

marian.kadlec@icloud.com

Vydávám velké malé události...fakt

Víte, moc toho nenapíšu, proto je každý nový příspěvek velkou malou událostí.

Abyste ji neprošvihli, nechte se informovat o novém čtení ihned po vydání.

Nebojte, otravnou reklamu Vám zasílat nehodlám...

Tak, a nyní stačí čekat na tu správnou chvíli...no, někdy to potrvá...